Próza a poezie - TWSE.cz - Herní novinky, herní servery

Čtvrteční premiéry v našich kinech

Mon, 23 Jan 2012 22:03:04 +0000

Jako první tip na co zajít do kina bude i moje doporučení.

Nebezpečná metoda - CSFD 73% IMDb 7,0
Dva legendární psychiatři svádějí nelítostný souboj, který se odehrává prostřednictvím léčby psychicky nemocné dívky. Král „divných filmů“ David Cronenberg (Východní přísliby, Dějiny násilí, Crash) natočil podle scénáře oscarového Christophera Hamptona (Pokání, Nebezpečné známosti) příběh silný jako ta nejlepší psychoterapie. Ve filmu inspirovaném skutečnými událostmi září v roli pacientky Sabiny Spielrein Keira Knightley (Pokání, Pýcha a předsudek), Michael Fassbender (Shame, Hanebný pancharti, Jana Eyrová, X-Men: První třída) jako Carl Jung, Viggo Mortensen (Východní přísliby, Dějiny násilí, trilogie Pán prstenů) v roli Sigmunda Freuda a Vincent Cassel (Černá labuť, Veřejný nepřítel č.1) jako jeho přítel Otto Gross.

Spoiler

Druhý tip se týká takové trošku "jiné" komedie

Bůh masakru - CSFD 75% IMDb 7,6
Rvačka dvou dětí na hřišti. Nateklé rty, vyražené zuby… Rodiče „oběti“ pozvali na návštěvu rodiče „útočníka“, aby vyplnili pojistnou událost a vše v klidu vyřešili. Přátelské žertíky zprvu vysoce civilizovaných lidí se postupně mění v masakr, kterému nikdo z nich neunikne. Příběh odhaluje to, co je politicky korektní, a ukazuje, že pod pozlátkem je mnoho krutosti. (oficiální text distributora H.C.E.)

třetí tip jde o klasický akční thriller

Kontraband - CSFD 53% IMDb 6,8
V Hollywoodu zavál drsný severský vítr. Jeden z nejtalentovanějších evropských režisérů současnosti, Islanďan Baltasar Kormákur, se rozhodl ukázat světu, jak v jeho pojetí vypadá nekompromisní thriller. Do hlavní role si vybral Marka Wahlberga, který má s tímhle žánrem letité zkušenosti (Odstřelovač, Čtyři bratři).

Spoiler

a poslední tip který je čistokrevné ženské drama

Černobílý svět - CSFD 88% (135.nejlepší film) IMDb 8,1
Eugenia „Skeeter“ Phelanová právě dokončila školu a je rozhodnuta začít se živit psaním. Na rozdíl od dívek, v jejichž společnosti ve městě Jackson v Mississippi vyrostla, touží Skeeter po kariéře a je zcela smířena s tím, že manželství a děti budou muset nějaký čas počkat. To se setkává s velkým odporem jak u jejích vdaných kamarádek, tak především u její matky. Když se jí podaří získat práci v místních novinách, požádá o pomoc Aibileen, služku své nejlepší kamarádky, a následně začíná na popud nakladatele pracovat na tajném spisovatelském projektu.

Spoiler

Pusto šestá část

Thu, 24 Nov 2011 18:50:13 +0000

Několik minut ticha, byl jsem z toho trochu nervóní. Dnes toho bylo na můj poklidný život trochu moc, ani panáka navíc si nemůžu dát , jestli chci v pohodě dorazit. Abych prolomil ticho : „Já jsem Michal“. Neodpověděla, tak jsem zas zavřel chlebárnu a jeli jsme v tichosti dál. „Zbyl ti někdo?“ Podívala se na mě smutnýma očima a mě bylo hned jasné, že jsme na tom stejně, jen zavrtěla hlavou, až se jí ty dlouhe hnědé vlasy zavlnily. „Mně taky ne, až na to zviřátko vzadu.“ Prozradila mi sve jméno: „Promiň jsem nevychovaná. Já jsem Tereza.“ Nechtěl jsem se dál vyptávat na toto téma, tak jsem radši zastavil a zeptal se jestli nechce ještě něco. Sám jsem se uvrtal to průseru, chtěla ještě hadry, ženská. Strávili jsme tři hodiny v nejdražších obchodech, nechtěl jsem ji nechávat samotnou, tak jsem si alespoň sedl za pokladnu a dal si retko. Naštěstí byl hned vedle Hudysport, kompletní outdoorov výbava se vždycky hodí, nabral jsem plynové vařiče zimní i letní oblečení(lepší kvalita než kvantita)
ještě, že se za něj nemusí platit .

Andy si Terku hned oblíbil. Naštestí jsem vzal jídlo pro tři, tak s tím nebyl problém. Přece jen jsem se musel oholit, když už jsem měl tu společnost. Ustlal jsem jí v ložnici, já spal u sebe v pokoji, ale stejně za mnou vždy kolem půlnoci přisla. Moc jsme se na tu malou postel nevešli, ale vůbec nám to nevadilo. Potřebovali jsme tu blízkost jiného člověka.

Dva měsíce bez sexu s chlapem udělá své. Terka si moc dobře uvědomovala co to se mnou dělá, ale jě se snažil držet na uzdě, už kolikrát jsem měl na mále. Náš malý status quo prolomila ona, bylo to asi tři týdny po našem seznámení. Člověk se potřebuje uvolnit a my jsme rešili otázky prežití, oba jsme se ráno vzbudili nabití novou energií do života a s čistou hlavou. Dokonce jsem přestal i tak strašně chlastat. Co ty ženský dokážou udělat s chlapem je neskutečný.

autor: Tomáš "$moky" Bruckner

Jakékoliv publikování dále pouze po dohodě

Pusto část pátá

Thu, 10 Nov 2011 19:23:32 +0000

Ani si nedokážete představit jaká to byla paráda, obchod bez tisíců lidí, kteří se vám motají pod nohy. První zastávka byla u konzerv, ďábelské tousty to jistí, „nakoupil“ jsem ještě jÍdlo a balené vody. U regálů s alkoholem byl tak trochu bordel, naštěstí kořalku moc lidí nepije, ale ten kdo tu byl si očividně rád dává morgana a rumíčky, přece jen někdo žije, můj košík vypadal zajímavě: dole konzervy,vody a nahoře snad 30 flašek chlasu, samozřejmě jsem nesměl zapomenout na pivka, čtyři basy svijan a pÁr plzní.

Dva plně naložené vozíky se blbě řídí. Nic jsem přes ně neviděl, samozřejmě jsem vrazil do regálů. Už jste někdy viděli takhle velký domino? Slyším vyjeknutí, košíky nechávám tak jak jsou a běžím tím směrem, není to moc jednoduché v dopadajících regálech. V časti s oblečením byl regál jinak nakloněn. Vypadal jako kdyby ho držela hromada oblečení, doběhnu k hromadě a po odházení hadrů, narazím na nakupní košík a hned velde leží slečna , kolem dva a dvaceti let, její krásu kazila jen zlomená ruka a krev na obličeji a vlasech. Zkontroloval jsem tep a dycháni, obojí bylo v pořádku, asi je v bezvědomí, Andy ji začal olizovat, podivala se na mě, na svou ruku a opět omdlela. Ten košík ji zachránil život. Opláchl jsem si ruce a jí hlavu od krve, v těch vlasech se hrozne špatně hledala ta tržná rána, ale naštestí to nebylo nic vážného, maximálně by měla tak dva stehy, asi bude mít jizvu, ale myslím, že je to poslední věc co jí bude zajímat. Vydezinfikoval jsem ranku a taky jsem si cvaknul. Ruka se musí srovnat, udělat to stejně musím já, odborníka tu asi težko seženu. Srovnal jsem ruku, dokud byla v bezvědomí, z jejího výrazu bylo poznat, že to asi bolí i tak, já z toho budu mít doživotní trauma, bál jsem se abych ji ještě vic neublížil. Šátek jsem našel hned, ted už najít jen nějakou provizorní dlahu, ještě že maj ve špáru skoro vsechno. V odděleni zahradnictví jsem našel kolečka a naložil ji na ně. Nechal jsem ji před pokladnou, tak abych si mohl dojít pro vozíky a stále na ni viděl, podobnou proceduru, jsem zopakoval ještě 3krát. Ve finále jsem se vrátil pro její vozík, měla v něm rumíky. Když jsem měl „nakoupeno“, byla ještě v bezvědomí.

Snažil jsem se jet oparně směrem domů. Nemohl jsem se soustředit na řízení, stále jsem ji musel kontrolovat a když vyběhl na silnici zajíc, tak jsem opět málem nezvládl řízení. Je tak krásná, nemohl bych ji tam nechat, chtěl jsem ji, tak moc jsem ji chtěl. Nejhůř jsem to zvládal, když otevřela ty krásné modré oči. Probrala se těsně před Smíchovem, podívala se na mě, otevřela dveře a chtěla utéct, ani se jí nedivím, vypadal jsem jak Krakonoš, který ma kolty proklatě nízko a ještě ta neprustřelná vesta, možná spíš jak Marcinko* . Proč se taky holit že? Naštěstí jsem ji připoutal, když jsem ji usazoval, jinak by si určitě ublížila. Dveře jsem samozrejme urval o první lampu, ani jsem nestihl zastavit.

*Richard Marcinko- Zakladatel protiteroristickych jednotek SEAL TEAM 6 a tzv. Rudé buňky

autor: Tomáš "$moky" Bruckner

Jakékoliv publikování dále pouze po dohodě

předchozí část:http://www.twse.cz/p...tvrta-cast-r426

Pusto čtvrtá část

Tue, 01 Nov 2011 16:55:09 +0000

Doma jsem naplnil všechny zásobník. Ještěže jsem si vzal i vestu se sumkami. Oblékl jsem se a rychle podívání do zrcadla mě vylekalo, vypadal jsem jak strašák. S mým krátkým sestřihem jsem vypadal jak z akčního filmu. Na každém boku jeden glock tmavé džíny a vesta přeplněná zásobníky. Kdyby mě takhle někdo potkal, asi by utekl. Jistota je jistota a já se hned cítil líp. Jesli někdo přežil a jestli bude mít nepřátelské úmysli, lehké to semnou mít nebude. Jedenkrát v životě jsem byl na střelnici, tak jsem si střelbu osvěžil na oknech naproti. Nebylo to nic extra, ze sta výstřelů jsem se trefil padesátkrát.
**********************************************************************************************************

Vypůjčil jsem si sousedovu motorku, stejně jí už nepotřebuje. Před dveřmi byl shrouceny kostlivec-soused, tak jsem pozdravil, jsem přece slušně vychovaný. Klíčky stále svíral v seschlé ruce, abych mu je vzal musel jsem mu ulomit 2 prsty, snad se na mě nebude zlobit. Asi mi začíná hrabat, mrkl na mě sousedův bíločerný důlek, kostlivec v oblečení a helmě vypadal, jak moderní smrťák chyběla jen kosa, ale když už moderní , tak spíš motorovka. Byl mi trochu nepříjemný jeho úsměv, on se mi normálně smál. Sice ještě nemám řidičák, ale něco jsem dělat musel a chodit se mi fakt nechtělo.Průjezd prázdnými ulicemi byl dost deprimující ,všude jsem nechával vzkazy, „nakoupit“ barvy bylo v klidu, ale dostat se na viditelná místa, abych mohl napsat kontaktní frekvenci,už byl problém.Snad se někdo ozve, i když jsem tomu moc nadějí nedával.

Rozhodl se projet i zbytek Prahy, aspoň se nebude nudit, psa hodil do kufru a vyrazil. Ono to není taková sranda řídit po 10 pivech. Nic moc cesta, ale přece jen si to drandil po jižní spojce. Byla to paráda, jak nebyla zacpacaná, ale prece jen auta potkal, sice „nejela“ ale vyhýbat se musel.

Otevřeli se dveře, málem jsem se posral strachy: „ Co to kurva ?“ , byl to jen vítr. Samozřejmě že jsem to narval do svodidel, ale aspoň bylo auto ještě pojizdné, andy v kufru vypadal, že je v pohodě. Ještě se podívám jakou škodu jsem způsobil, oškrabaný lak až na plechovou vrstvu a nejake promáčkliny. Když už cestuju, tak se sjedu mrknout někam do krámu.

autor: Tomáš "$moky" Bruckner

Jakékoliv publikování dále pouze po dohodě

Pusto třetí část

Tue, 27 Sep 2011 21:23:11 +0000

Dva dny jsem se jen udržoval ve stavu nevědomosti, za vydatné pomoci zásob chlastu. Když se v neděli nevrátili ani rodiče, už jsem byl na kraji sil. Oči rudé jak králík a játra jak kámen. Připadal jsem si, jako kdyby do mě nekdo celý den bušil ocelovou tyčí. Nikdo nepřišel světla stále nesvítila, alkohol došel. Jediné na co jsem se zmohl byl zaběhnutý rytmus vycházek se psem. Zatím jsem nikoho nepotkal a stále bylo okolí prázdné. Během pár dní jsem se dal doromady a začal si zajišťovat vše potřebné, abych mohl prežít ,což znamenalo i rabování. Neplatila pro mne žádná omezení. Nakupovat jsem chodil se psem a zásadně bez peněz, zahodil jsem vsechny starosti predchozího života. Soustředil jsem se jen na to, abych si zajistil vše potřebné.

Konec přišel rychle, tak si nikdo ani nevšiml, že je po smrti. Spousta lidí zemřela ve svých postelích. Na ulicích zaparkovaná auta, v jednom lebka a kosti oholené do běla krysami, jen pravá ruka s kouskem shnilého masa stále svíra klíčky. Celý jeho život nestál za nic, byl jen figurka uprostřed obřího mraveniště. Sice uměl pár zajímavých věcí, ale k čemu mu teď jsou, na co mu jsou znalosti pocitačů ,když nejde elektrika, na co je mu angličtina, čestina a vůbec jazyk, když si stejně nemá s kým pokecat.

Už jsem ani nevěděl co je za den, ale bylo mi to jedno. Něco mě škrábalo na krku, rychlý pohled do zrcadla mi ukázal Krakonoše. Možná už byl víkend, možná taky ne, kdo ví, ale já se rozhodl se sebou něco udělat. Přežívat se dalo, ale samota a nuda mě nakonec přemohly a já se vypravil najít nové útočiště a snad i někoho, kdo by byl na živu. Když už nic jiného, aspoň jsem měl něco na práci.

Zašel jsem na fízlárnu, třeba se tam bude něco hodit. Dostat se dovnitř nebyla sranda. Musel jsem se vrátit domů pro páčidlo. Vypáčit mříže, prorazit dveře a byl jsem uvnitř. Zatuchlý smrad mi málem vyrval plíce, musel jsem si nahodit palestinu před pusu, ale stejne to nepomohlo, tak jsem alspoň otevřel okna a udělal průvan. Ze židle jsem shodil neforemnou hroudu hnijícího masa, ale když jsem viděl tu židli, stejně jsem radši zůstal stát. Ve vysílačce ticho, už uplně utahaný jsem konečně našel záložní agregát, ale jedinou změnou byl šum a hučení agregátu, vyzkoušel jsem všechny frekvence, nic víc se nedělo jen tiché cvakání. Odmontoval jsem ji. Sundavat z toho hnusu na zemi opasek s výbavou, byla dost nechutná činnost. Překvapila mě stále svítící dioda na monitoru, pohnu myší a vyskočí stránka s pornem - no jo znuděný benga. Shodil jsem web a otevřel si databázi a inventář stanice. Najít heslo do zbrojnice mi nezabralo ani pět minut, ti blbci ho měli na nástěnce. Velká taška, kterou jsem si odnášel, byla totálně narvaná. Nejvíce místa zabírala objemná vysílačka a náhradní zdroj. Svůj lup jsem obohatil o další 2 glocky hromady nábojů a zásobníků. Tahnout se s tou taškou domů byla dřina, i když to bylo jen kousek.

autor: Tomáš "$moky" Bruckner

Jakékoliv publikování dále pouze po dohodě

další část:http://www.twse.cz/p...tvrta-cast-r426
předhozí část:http://www.twse.cz/p...druha-cast-r275

Pusto druhá část

Tue, 09 Aug 2011 19:11:59 +0000

Andy vběhl dovnitř, vrtěl ocasem, ale když ho nikdo nepřivítal, zatvářil se poněkud smutně. Ani jsem si nezul boty a chlupáč se vracel se smutnýma očima a ocasem mezi nohama. Děda stále sledoval potemnělou televizi a babička vedle na křesle ležela s otevřenou knihou, ale jejich oči už dávno nic neviděli, skelný lesk byl zřetelný. Rozklepaný jsem se otočil zamkl a odešel. Pokoušejíc dovolat se kamkoliv vraceli se domů. Snažil jsem se dlouho, ale bylo to marně, tak dlouho až mi telefon vypověděl službu. Všude tma jak v prdeli a stále to ticho, které mi rvalo uši. Vidím nabouraná auta a vykolejenou tramvaj, dodávka zaparkovaná mezi popelnicemi, řidič neměl ani škrábanec, ale měl v očích stejný výraz jako babička s dědou.

Něco se brutálně posralo. Doma se ani nerozsvítilo, zkouším nahazovat pojistky jak blázen, ale stejně se nic neděje. Zapálit svíčky, číst, utéct do jiného světa a zapomenout na to co se stalo. Až po čase mi došlo co se vůbec stalo a já začal brečet. Babička s dědou jsou mrtví a mě nenapadlo nic lepšího, než otevřít bar a utápět žal v chlastu. Jestli bůh existuje, tak je to pěknej hajzl, nestačí mu, že mi nedopřeje lásku, ale i tu práci mi likviduje, stíhal mě průser za průserem a těd mi zasadí ránu na to nejcitlivější. Nemít nejlepšího kamaráda vedle sebe, tak se asi zblázním.

autor: Tomáš "$moky" Bruckner
Jakékoliv publikování dále pouze po dohodě

další část:http://www.twse.cz/p...treti-cast-r379
předchozí část:http://www.twse.cz/p...prvni-cast-r221

Pusto první část

Wed, 06 Jul 2011 20:03:28 +0000

Byla sobota 4. července naši odjeli na víkend na chalupu a já zůstal sám.
Slunce svítilo nějak divně. Kouknu na teploměr, 28stupňů ve stínu ,ale já přesto potřeboval vypadnout a pročistit si hlavu.Vytáhnu kolo, dofouknu gumy , naplním camelbag a vyrážím směr čistá hlava. Namáhavá projížďka terénem nutí mozek vypnout,nemyslet,existují už jen pohyby svalů a starost, co je přede mnou. Cíl cesty neznámý čím namáhavější cesta tím lépe .Pořádnej krpál mi neuškodí a následný sjezd je mnohem zajímavější.Úplně vyřízený jsem dojel mezi skály, na tachometru zhruba 40kilaku.Ticho, mír a hlavně stín, byl jsem mokrý, jak kdybych vylezl z rybníka, jeskyň pod převisem mi přišla jako ideální místo na krátký oddech a cigárko. Slunce pralo, jak kdyby chtělo vysušit Zemi.Vytáhl jsem si bráníčka a užíval si pohody. Ze západu se táhly težké mraky, byl ideální čas vyrazit domů. Kolem deváté večer jsem už byl v Šárce.Projíždím lesem přes divokou a nepotkávám ani živáčka. Kdo by taky v tomhle hnusu lezl ven. Akorát se smrákalo a ten černej hnus zabíral celý obzor.

Pohrával si s myšlenkou stavit se k babičce na večeři.Třikrát volal, ale telefony nikdo nezvedal, tak vzal klíče od prarodičů a své líné zvířátko.Temná a prázdná ulice se mu vůbec nelíbila. Pouliční lampy bývaly často mimo provoz,ale to ho neznepokojovalo ,spíše to všude panující ticho bylo nepříjemné.Vyndal telefon, připojil sluchátka a pustil si Boba, na uklidnění. Na klidu mu nepřidala ani hudba ani pes, který šel poslušně vedle něj. I to ubohé zvíře se chovalo nějak zvláštně, stále se ohlíželo, naježená zlatavá srst odrážela vycházející měsíc.

autor: Tomáš "$moky" Bruckner

Jakékoliv publikování dále pouze po dohodě.

další část: http://www.twse.cz/p...druha-cast-r275

PI....wait for it .....VO

Thu, 05 May 2011 06:20:27 +0000

PI....wait for it .....VO

Pivo není alkoholem,
pivo je prvotřídním lékem.
Pivo léčí.
Hezká těla dělá.
Pivo tekutým chlebem jest.
V plzni ví to nejlépe ze všech měst.

Nejlepší pivo svijany,
zaceluje všechny rány,
Ať už fyzické či psychické,
Nejlepší jest pivo mázovské.

Posiluji každý den,
na olympiadě krýgly zvedat
je mým největším snem.
Proto dám si další lok,
aby zvlažil mi hrdlo
ten náš zlatavý mok.

Škoda piva vylitého,
ani kapku nazmar.
Dopřej všem soudruhům
vodu z půllitru rezavějícího.

Kdo nechlastá s námi,
chlastá proti nám.
Tak dopřeju si ještě žejdlík,
ať dobrou náladu mám.

Šak pivním národem jsme.
Žádné výjimky nehrozí.
Nejlepší pivo máme,
jako nikde v zemi cizí.

autor: Tomáš "$moky" Bruckner
Jakékoliv publikování dále pouze po dohodě.

Studentův úděl

Wed, 27 Apr 2011 19:45:37 +0000

Studentův úděl

Stejně jako jsem pivo sál,
počet vědomostí ubýval.
Mozek pro mne slovo neznámé .
Hlavu pro jistotu doma necháváme.

Řešíc nesplněné úkoly.
Sedíc u prázdného půllitru.
Si říkám: „Seru na úlohy.“
Řešíc false nebo true.
Nevědíc co dělat mám.
Další pivo otvírám.

Odevzdávání v termínu se nekoná.
Omluvu nedostatečnou mám,
proto poděkujme kocovinám,
proto u bílé tabule tápám,
a proto vědomosti nemám.

Ještě že sešit vidět nechtěl,
stejně žádný nevedu.
Žádná skripta jsem nečetl,
jedinému účelu posloužili,
jen jako podložky pod myši.
Těch piv co bylo na ně vylito,
Je škoda moku zlatavého
Snad si pan profesor
nevšimne fleku rezavého.

Stejně jako jsem pivo sál,
počet vědomostí ubýval.
Mozek pro mne slovo neznámé .
Hlavu pro jistotu doma necháváme.

Semestr úspěšný,
jen jeden předmět přesouvám
S myšlenkou na další semsetr usínám
Musím se začit učit předsevzetí zní
Ke konci zbývá jen jeden krok
A tak stejně jako každý rok
Flákám to čím dál víc

autor: Tomáš "$moky" Bruckner
Jakékoliv publikování dále pouze po dohodě.

Vojákovo zamyšlení

Tue, 26 Apr 2011 18:57:44 +0000

Vojákovo zamyšlení

Jsem ztracen jak noční zvíře ve dne.

Jsem slepý, se kterým nic nehne.
Jsem říman ztracen v předivu času.

Jsem smrt, brousíc na sebe už kosu.

Jsem pěšák, který si již vybral svůj čas.

Proč já? Proč ty?

Ozývají se slova veterána.

Měl půl svého života,

aby na to přišel.
Tato otázka trápí každého vojáka.

Carpe Diem!*

Je pro mě povinností.

Otázka stále stejná.

Proč přežil jsem já?

Možná osud, kdo ví?

Mí nejbližší zemřeli a já přežil.

Při střelbe skákajíc jak srna,

snad v jediné doufám,

že má láska zůstala mi věrná.

Proč?

Jsem snad vyvolen ?

Jsem předurčen k něčemu jinému?

Já obyčejný jako každý jiný

dlužím svůj život příteli svému,

ale nic už mu život nezachrání.

[*]- Carpe Diem! latinsky : Užívej dne!

autor: Tomáš "$moky" Bruckner
Jakékoliv publikování dále pouze po dohodě.